Viola, mladá černá želvovinová kočička, nar. cca 2015. Tahle kočička se narodila a žila těsně u kolejí za Dejvickým nádražím v Praze. Byla jednou ze dvou kočiček, které zbyly z větší skupiny koček. Chodila je tam krmit jedna hodná paní z Rumunska, která se tam kvůli nim občas musela hádat. Kočky žily pod stavební buňkou firmy, která se však rozhodla, že už je tam nechce a zahradila jim přístup. Druhá kočička zůstala v křoví, ale chytrá Violka se vypravila přes koleje k bezdomovcům do zbořeného domku plného odpadků. Kočičky zdaleka nepatřili do našeho „rajonu“, ale monitorovala jsem je od doby, kdy jsem v tomto okolí hledala kocourka, který jel z Písku do adopce a utekl paní z přepravky právě na Dejvickém nádraží. Violka přes zimu dostala rýmu, byla pohublá, horší srst, Rumunka se chystala vrátit do své země,  tak nakonec jsem se tedy rozhodla a Violku i Majku z nádraží odvezla. Obě kočičky byly lehce plaché. Této kočičce říkáme často Koník, jelikož hned poznáme podle dupotu, že to přiběhla právě ona. Stala se z ní milá, bezproblémová kočička, nevadí jí pes ani kolektiv koček. Krásně přibrala, má pěknou srst, je očkovaná, kastrovaná. Večer za námi přiběhne do postele  pomazlit se, přes den ráda vylehává vysoko na škrábadle a ráda si vyběhne ven na terasu. Je zvyklá žít si svým nenápadným životem a nikoho neobtěžovat. Moc by si už zasloužila vlastní trvalý domov.